JAK SE V THAJSKU DĚLÁ CHARITATIVNÍ PROJEKT PRO MOKEN SEA GYPSY, KOMUNITU BEZ NÁRODNOSTI

dubna 04, 2018

Je 9 hodin ráno. Vstávám, dávám si obvyklou ranní studenou sprchu, sojový mlíko a vyrážím na sraz s Fionou, která mě bere do vesnice, kde žije komunita Moken. Možná vám spíš něco řekne termín sea gypsy, neboli mořští cikáni. Jsem zvědavá a plná očekávání. Už pár dní zpátky jsem se s několika dětmi setkala a viděla, jak jsou šikovné. Tenhle projekt rozhodně dává smysl! Ale pěkně popořádku...

Děti z komunity Moken
Cesta do vesnice není rozhodně jednoduchá. Většina silnic na Koh Phayamu, tedy pokud se to tak vůbec dá nazývat, je úzká a samá díra. A tak si tady pěkně ničíte motorku, naklepáváte zadek a posilujete ruce. I tahle rádoby silnice ale skončí a před námi je lesní cesta. Do kopce, z kopce, hrboly, výmoly, písek. Motorku už řídím nějakou dobu, ale mám co dělat, abych to uřídila. Prostě totální motokros. A co teprve v období dešťů. Přístup do vesnice není pro komunitu vůbec jednoduchý. Most přes záliv, který by jim usnadnil život, je napůl rozestavěný a jeho dokončení je v nedohlednu. Lodě se dají použít jen při přílivu a přejít záliv zase jen při odlivu. Komplikuje jim to zásobování, dostupnost vzdělání i pracovní příležitosti. 

Děti z komunity Moken
Přijíždíme do vesnice. Plácek s dětským hřištěm, prolézačka vyrobená ze starých pneumatik, pár malých, skromných domečků. Jedna větší budova, která vypadá jako kostel, ale není to kostel. Dalo by se říct něco na způsob společenské místnosti. Okamžitě se kolem nás začnou rojit děti. Spousta dětí. Některé oblečené, některé nahé, některé ve větším oblečení, provizorně upravovaném oblečení. Prostě v tom, co je zrovna k dispozici. Na módu se tady nehraje, většina oblečení je darovaná.

Děti komunity Moken při práci i při hře
Sedáme si s dětmi do "společenské místnosti". Nic tu není. Jen holé zdi a podlaha. Jakýkoli nábytek nebo vybavení pro děti byste tu hledali marně. Zapomeňte na všechno, co dopřáváme svým dětem v Evropě. Tady si musí na hraní vystačit s pastelkami, omalovánkami a sadou samolepek. Od nejmenších až po ty větší, kolem 12 let. Jedno kolečko sušenky a jeden meloun rozkrájený pro všechny je pro ně svátkem, za který se vám odmění těmi nejkrásnějšími a nejupřímnějšími úsměvy, které můžete vidět. Ty nejmenší se pořád chtějí chovat, objímat, pusinkovat a hrát si. Jsou vděčné za jakékoli zpestření dne. Je strašně krásné být mezi nimi a vidět tu hromadu upřímého štěstí. Taky ale spoustu bídy a utrpení, které jste postaveni nemilosrdně tváří v tvář. 

Děti komunity Moken, ke hraní slouží jen samolepky...a že jsme se s nima vyblbnuli! :-)

Jedenáctiletý Sow a jeho sestra mají HIV. Maminka jim umřela před půl rokem a z nich se stali sirotci. Sow má už teď postiženou jednu nohu. V jeho očích můžete číst smutek a vážnost, která vás u dítěte až děsí. Když byl u nás na stavbě a mohl si vyzkoušet řídit bagr, viděla jsem ho poprvé šťastného s obrovským úsměvem. Dětská radost, která je tak intenzivní, až mě mrazilo v zádech a hrnuly se mi slzy do očí. Fiona jezdí s oběma sourozenci pravidelně na pevninu do nemocnice kvůli léčbě. Léčba je ale drahá a budoucnost dětí je nejistá. 

Jedenáctiletý Sow a jeho jízda na bagru...Sow umí tři jazyky - rodný Moken, thajsky a anglicky...šikovný kluk s krutým osudem
Hrajeme si s nejmenšími, díky bohu za jejich skromnost, protože moje kreslící schopnosti jsou vážně strašné. Ten ježek se mi vážně nepovedl :-D Angličtina mi naštěstí jde a je skvělé pozorovat, jak jsou děti šikovné a lačné po informacích. I ty nejmenší znají pár základních slovíček, bez přízvuku, hezky čistě a jasně. Ti větší dají v pohodě dohromady souvislé věty. Znova mě trumfli s ježkem, vážně nevím, jak se tohle zvíře řekne anglicky. Větší děti si nehrají. Vyrábí náramky. Každé dítě vyrábí pletené náramky, náramek se pak označí cedulkou se jménem a následně se prodávají. Turistům, na akcích a tak. Peníze z prodeje se ukládají každému konkrétnímu dítěti. Mají tak zajištěný alespoň nějaký základ do budoucna a zároveň se učí, jak vydělávat peníze, jak s nimi nakládat a jak je důležité spořit. 

Kam všude se dá nalepit samolepka :-D

Otec a čtyři děti. Manželka umřela nedávno. On s nimi zůstal sám. Vzhledem k velmi omezeným možnostem obživy otce, mají i tyto děti těžký start do života a jejich budoucnost a směřování jsou nejisté.

Otec zůstal na děti sám, komunita naštěstí pomáhá, lidé žijí sice v chudobě ale v pospolitosti
Na závěr se jdeme ještě podívat do druhé části vesnice. Jednoduché dřevěné domky na kůlech. Jedna místnost s minimem vybavení, která slouží jako ložnice, obývák i dětský pokoj. Spí se na zemi, postele tu nemají. Občas matrace nebo hamaky. Kuchyň je koutek v rohu, kde stojí police s pár hrnci a hliněné nádoby, ve kterých se rozdělá oheň, aby se na nich mohlo uvařit. Dřez s vodou byste tu hledali marně. A pitnou vodu už vůbec ne. 

Obydlí Moken sea gypsy
Odjíždím a jsem plná emocí a smíšených pocitů. Jsem vděčná, že jsem na tenhle projekt natrefila a že jsem mohla pomoct. Vděčná, že jsem zažila další silné okamžiky s jednou komunitou. Zároveň je mi strašně smutno z toho, jak někdo takhle může žít a existovat. Ten propastný rozdíl mezi nimi a rozmazlenou západní civilizací. Ano, jsme rozmazlení a ani si to neuvědomujeme, nevážíme si svých životů a toho, co máme. Přitom jinde na světě existují lidi bez základních práv, možnosti vzdělání, obživy, zdravotní péče a dalších, pro nás tak samozřejmých věcí.

Obydlí Moken sea gypsy
Kdo vlastně jsou Moken sea gypsy?

Moken jsou původní obyvatelé ostrovů roztroušených v Andamanském moři. Někteří se usadili na pevnině blíže civilizaci, někteří stále žijí tradičním způsobem života na opuštěných ostrovech. Jejich původní obživou je rybolov a výroba tradičních dřevěných lodí. Bohužel ryb v oceánech ubývá, technologie se modernizují a tak této komunitě rapidně klesá možnost obživy a živoří na hranici chudoby. Druhým obrovským problémem je to, že ačkoli komunita žije na území Thajska, nemá nárok na Thajské občanství. Tím pádem nemohou chodit do veřejných škol, nemají přístup ke zdravotní péči a nemohou ani vycestovat jinam. Možnost obživy a šance na lepší budoucnost je zde opravdu mizivá.


Obydlí Moken sea gypsy
Jak jsem pomáhala já téhle komunitě a jak se dá stavět ekologicky?


Mojí hlavní náplní práce byla práce na stavbě dvou malých domečků pro školní třídy. Vzhledem k omezeným prostředkům i charakteru projektu, se stavělo ekologicky, z lokálně dostupných materiálů. Tedy půda, voda, vlákna z kokosových slupek nebo sláma. Půda se nejprve smíchá s vodou a kokosovými vlákny, vše se nohama ušlape a promíchá ve vaničkách a vzniklá směs se plní do forem. Následně se nechá na sluníčku vyschnout a máme tady cihly! Jako pojivo při stavbě slouží opět bahno. Jen podlaha je vybetonovaná směsí cementu a kamení. Střecha je bambusová. Práce to byla úmorná a náročná, ale ten dobrý pocit za to rozhodně stojí. Příští rok se bude pokračovat a pokud to bude jen trochu možné, ráda se sem vrátím.

Budoucí škola pro děti - písek, bahno, kokosové slupky a sláma
Co je projekt All for villages?

Projekt začal v roce 2004 jako pomoc po tsunami, které zasáhlo ostrovy Thajska a napáchalo spoustu škod. V současné době funguje na pomoc Moken sea gypsy, zajišťuje sterilizaci psů na Koh Phayamu, pitnou vodu, výuku angličtiny pro místní a programy pro prevenci a léčbu HIV. Výsledky projektu jsou u dětí viditelné na první pohled, mají krásnou angličtinu, jsou čisté, upravené, nechybí jim základní hygienické a společenské návyky a jsou neuvěřitelně dobře vychované. To vše díky projektu All for villages.
Každý takový projekt je závislý na sponzorských darech a All for villages není výjimkou. Byť i jen jeden dolar je tady obrovskou pomocí. Pokud byste i vy chtěli na projekt přispět a zajistit tak dětem i celé komunitě lepší budoucnost, můžete tak učinit po kliknutí zde na stránky sbírky

Ne každý může přispět finančně, ale i sdílení článku za účelem dostání informací k dalším lidem je pomoc. Předem všem moc děkuji za sdílení i případnou finanční pomoc!

Jaká bude bude asi jeho budoucnost?

Na závěr video z projektu



You Might Also Like

0 komentářů

MÁŠ DOTAZ? NEVÁHEJ A NAPIŠ :-)

Název

E-mail *

Vzkaz *

Asie (40) Sama na cestě (28) 6 měsíců v Asii (27) Thajsko (22) První velká cesta (15) Kambodža (8) Doprava v Thajsku (7) Evropa (7) Dobrovolnictví (6) Malajsie (6) Myanmar/Barma (6) Práce na cestách (6) Rozpočet Thajsko (6) Na pár dní pryč (5) Vietnam (5) Workaway (5) Bangkok (4) Ko Chang (4) Langkawi (4) O cestování (4) Doprava v Kambodže (3) Koh Phayam (3) Siem Reap (3) Angkor Wat (2) Atrakce Langkawi (2) Digitální nomádství (2) Irsko (2) Koh Rong (2) Kuala Lumpur (2) Nákup letenek (2) Německo (2) Phnom Penh (2) Plánování (2) Rady a tipy (2) Rezervace ubytování (2) Rozpočet Malajsie (2) Tetování Thajsko (2) Vztahy na cestách (2) Ao Nang (1) Athény (1) Ayutthaya (1) Bagan (1) Bago (1) Berlín (1) Bezpečnost (1) Budapešť (1) Cameron Highlands (1) China town Singapore (1) Cliffs of Moher (1) Death Railway (1) Dlouhodobé cestování (1) Doklady (1) Dublin (1) Dánsko (1) Flixbus (1) Galway (1) Ha Tien (1) Ho Chi Minh (1) Inle Lake (1) Kanchanaburi (1) Khao Sok (1) Ko Kood (1) Ko Kut (1) Ko Lanta (1) Ko Mak (1) Ko Ngai (1) Ko Samet (1) Ko Samui (1) Ko Wai (1) Kodaň (1) Krabi (1) Langkawi průvodce (1) Little India Singapore (1) Mandalay (1) Marina Bay Singapore (1) Mawlamyine (1) Maďarsko (1) Melaka (1) Moken sea gypsy (1) Most přes řeku Kwai (1) Moulmein (1) Myanmar/Barma základní informace (1) Penang (1) Perhentian islands (1) Phi Phi (1) Phu Quoc (1) Phuket (1) Prachuap Khiri Khan (1) Před nákupem letenky (1) Railay Beach (1) Ranong (1) Rayong (1) Rozpočet (1) Rozpočet Kodaň (1) Rozpočet Myanmar (1) Rozpočet Singapore (1) Saigon (1) Sihanoukville (1) Singapore (1) Trable při odletu (1) Vietnam nemocnice (1) Yangon (1) Zamýšlení se (1) Řecko (1) Žitava (1) Životní změna (1)