HA TIEN ANEB CESTA DO VIETNAMU

dubna 20, 2017

Loď z Koh Rongu máme objednanou, minibus do Vietnamu také, víza jsme si koupili v Sihanoukville před týdnem, odpočatí jsme, takže nám nic nebrání v další cestě. Nasedáme do miniaturní loďky, která má svoje nejlepší léta za sebou a modlíme se, abychom s ní nejeli až do hlavního přístavu. Naštěstí to byl jen přívoz k větší lodi, do které přesedáme, nebo spíš přeskakujeme a za půl hodinky už jsme v hlavním přístavu. A první zádrhel je na světě.

Žádali jsme o rezervaci odjezdu na 11:00, dostali jsme rezervaci na 12:00. Nevadí, odjezd do Vietnamu máme v 15:00, i kdyby měla loď zpoždění, stíháme. Dáme si alespoň oběd, první dobré jídlo po třech dnech, ze kterého se nepo****. Celou dobu kolem nás krouží skupinka dětí, hodně je zajímá můj mobil. Já vím, jsou to jen zvědavé děti, ale už jsem o jeden přišla, takže ho z rukou nedám.

Blíží se doba odjezdu lodi, platíme a jdeme čekat na molo. A čekáme a čekáme a čekáme. Po hodince se dozvíme, že speedboat je rozbitý, takže buď můžeme počkat, až ho opraví nebo jet dřevěnou lodí, bude to jen trochu pomalejší. Prý. Při představě, že nám ujede minibus do Vietnamu a zůstaneme v Kambodže o jeden jediný den déle, nám vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Hrneme se na loď a spolu s námi všech dalších cca 50 lidí, většina s dost objemnými zavazadly. Loď je stavěná tak pro 20 lidí s minibatůžky.

Vyplouváme a víme, že minibus stihneme jen tak tak, pokud vůbec. Spoléháme na to, že jsme cestu rezervovali přes předchozí ubytování, kde jsme nechali i batohy, snad nám odvoz trochu pozdrží. Pět minut po vyplutí a prvním najetí na vlnu mi začíná tuhnout úsměv na rtech a je mi jasné, že vlézt na tuhle loď byl sakra pitomý nápad. Američanky se můžou potrhat smíchy, jaká je to sranda. Za 10 minut to dojde i jim a první z nich se pozvrací. Skvělý. Tahle loď rozhodně nebyla stavěná pro takové množství lidí, zavazadel a nejspíš ani nebyla stavěná na to, aby kdy vyplula. Vlny hází s lodí ze strany na stranu tak, že lidi lítají z lavic, z boku nabíráme vodu a pomalu se všem máčí věci. Ještě se najde pár jedinců, kterým to přijde zábavné. Vedle sedící pán, shodou okolností Čech suše konstatuje, že asi dost lidí nechápe, že loď se doopravdy může potopit. Oblékám záchranou vestičku a i přes milion cedulek zákazu kouření si zapaluji. V těchto podmínkách nadlidský úkol, ale ta úleva! Za chvíli už kouří celá loď a nikdo se nesměje. Všichni už přemýšlí, jestli doplujeme nebo ne.

V takových situacích si opravdu uvědomíte hodnotu života, je to přesně ten okamžik, kdy si říkáte, co jste v životě udělali dobře, co špatně a že jste ten mail rodičům neměli odkládat na “až budu”. Zbavíte se veškerého materialistického myšlení, už vám nezáleží na tom, co se stane s věcmi, telefony, foťáky, pasy. Uvědomíte si, že jedinou a nejdůležitější věcí, kterou máte a kterou jste kdy měli, je váš život. V tuhle chvíli si začnete daleko více vážit života a daleko méně věcí.

Po dvou hodinách v rozbouřených vodách strávených přemýšlením o životě jsme v přístavu! Mám chuť políbit zem a rozbrečet se štěstím. Na scény ale není čas, bereme první tuk tuk a jedeme do hotelu, kde nás má vyzvednout minibus, zpoždění máme asi 30 minut. Naštěstí ho opravdu zdrželi. Zázraky se dějí a my si to frčíme k Vietnamským hranicím.

Hraniční přechod, který je součástí města Ha Tien, působí značně orwelovským dojmem. Nikde žádný turista, vybavení staré, ošuntělé a k tomu nepřístupně se tvářící pánové v uniformách. Ani se neodvažuji vytahovat foťák a poslušně čekám. Když se šourám k okénku, hlavou se mi honí asi milion věcí, velká fantazie je někdy opravdu na obtíž. Samozřejmě v pohodě dostaneme pasy, přejdeme hranice a už míříme do centra Ha Tienu.

Bezprostředně za hranicemi řada typických stánků, samotné město Ha Tien je ale překvapivě čisté, upravené a vážně moc hezké. Jsme 20 km od Kambodže a najednou úplně jiný svět. Krásně upravené nábřeží, fontánky, kytky. Náš hotel nad očekávání skvělý, připadám si jako v největším luxusu. A za 350 Kč na noc. Pokoj s balkonem a výhledem na nábřeží nám umožňuje sledovat čilý páteční ruch. A že tedy je čilý, Vietnamci se bavit rozhodně nestydí. My si pro dnešek vystačíme se dvěma pivy značky Saigon za 15 Kč, i tak se s námi houpe celý svět.

V Ha Tien jsme strávili dva pohodové dny, ve kterých jsme měli poprvé možnost poznat trochu Vietnamské kultury. Anglicky tady neuměl skoro nikdo, o to byl celý zážitek autentičtější. Poprvé ochutnávám opravdové vietnamské jídlo, výtečnou kávu a poznávám, jak jsou tady lidé neuvěřitelně příjemní. Stačily dva dny, aby mě Vietnam naprosto nadchnul, a to jsem z něj vlastně ještě vůbec nic neviděla. Takže kupujeme lístek na loď a bude se pokračovat na Phu Quoc :-)

Překvapivě upravené a čisté ulice

Ve Vietnamu se z každého stane milionář :-)




You Might Also Like

0 komentářů