KONEC POHODY V SIEM REAP, PŘESOUVÁME SE DO PHNOM PENH

dubna 07, 2017

Den následující po návštěvě Angkor Watu věnujeme relaxu a prohlídce Siem Reapu. Ne, že by tady bylo moc co k vidění, hlavní turistický cíl je Angkor Wat, ale na jednodenní zabavení to stačí.
Vydáváme se do rušnější a živější části, kde je tržiště, které hodláme prošmejdit. Nejdříve ale chceme posnídat a sehnat si odvoz na zítřejší cestu do hlavního města Phnom Penh. Odvoz je sehnaný hned, kupujeme transport u první agentury na ulici, na kterou narazíme. Vzhledem k délce cesty, je z hlediska úspory času i peněz výhodné jet v noci, to se ale nedoporučuje kvůli bezpečnosti. Jelikož jsme trochu posránci a času máme dost, pojedeme raději přes den. Lepší ztratit jeden den než batoh, ne-li něco horšího. Hned vedle objevujeme pekárnu se vším, co známe z Evropy, což je pro mne po dvou týdnech skoro jako zjevení, nejradši bych do sebe nacpala úplně všechno! Jeden croissant sice stojí jako celý oběd na ulici, ale nejde odolat, tenhle luxus si prostě potřebuji dopřát.
Po snídani jdeme prošmejdit trhy, věcí tu mají opravdu spoustu, takže nakupujeme hromady koření, blbůstky do domácnosti, kosmetiku a dárky. Bez tvrdého smlouvání se neobejdete, jinak Vás totálně stáhnou z kůže. K nákupům na trzích v Asii to prostě patří a je to jedna z věcí, která vystihuje typickou atmosféru tržišť. Další je rozmanitost věcí, které se na tržištích prodávají, sežene tu asi úplně všechno co potřebujete i dost toho co nepotřebujete. Bloumáním po trzích, nákupy a jídlem se zabavíme na celý den, pak už jen zabalit, nasát ještě trochu atmosféry nočního života a můžeme se vydat do Phnom Penh.

Centrální část s tržištěm, vlevo dole na konci hlavní cesty výborné pekařství

S bezpečností si tu hlavu moc nelámou, kabely všude, chodník samá díra

Některé části jsou ale překvapivě upravené, čisté a hezké
Místy si člověk připadá skoro jako v Evropě

Nejvíc zážitková je určitě část s místním jídlem

Smrad je tu šílený, ale má své kouzlo

Jedno z mála chutných jídel, které jsme v Kambodže jedli

Noční Siem Reap
Večer to tu hodně žije, kromě alkoholu Vám jsou schopní nabízet i všelijaké drogy, které rozhodně nehodláme kupovat. Smrdí to průšvihem.
Ráno dobalíme poslední věci a jdeme se před cestou nasnídat. Sbohem croissanty, musíme vzít zavděk vysušenými míchanými vajíčky bez pečiva, jsme rádi, že vůbec jíme. S jídlem je to zatím v Kambodže až na pár výjimek opravdu bída. Možná jsme měli jen smůlu, ale většina jídel, na které jsme tu narazili, byla prostě hnusná. No nic zvedáme se a…..a zády mi projede tupá bolest, nemůžu se zvednout, ohnout ani pohnout. Tak to je výborné, bude zase veselo. Chůzí postižené kachny se doploužím před hotel, přítel dojde pro batohy a čekáme na odvoz. Následující cesta trvající nějakých 8 hodin opravdu není to, co byste chtěli zažít, když se Vám zaseknou záda. Řidič jede stylem brzda plyn, občas mu do silnice vběhne kráva, občas pes, místy to není ani silnice, ale jen cesta vysypaná štěrkem, místy ani to ne. S každým dalším šlápnutím na brzdu toužím víc a víc po posteli a modlím se, ať mám tohle utrpení za sebou. Po cestě se zastavujeme na jídlo v “restauraci” u silnice. Nikdo nám nerozumí a věci, co plavou v hrncích vypadají krajně podezřele. Za normálních okolností bych se na to vrhla a nadšeně zkoušela a ochutnávala, ale dnes vážně nemám chuť. Navíc jsem většinu času z přestávky spotřebovala na to, abych se doplazila na záchod. V zázemí restaurace bydlí nejen majitelé a jejich děti, ale i děti jejich dětí, rodiče a prarodiče. Pár kůlů, vlnitý plech nebo igelitová plachta, žádná elektřina, žádná voda. Stará babička se myje na záchodech v barelu s dešťovou vodou. Obraz naprosté bídy a zoufalství se mi navždy vrývá do paměti a zase mám chuť brečet.

Tenhle úsek cesty byl ještě z těch lepších
Do Phnompenh dojíždíme už za tmy, jakmile naše dodávka zastaví, vrhne se k nám doslova roj tuk tukářů, cpou se nám do auta, sápou se po batozích a všichni řvou jak o život. Konkurence je obrovská a každý chce mít byznys a vydělat pár dolarů. Jednoho bereme a jedeme k našemu guesthousu. Zapadlá ulička moc dobrý dojem nedělá, spíš nás dost děsí. Vstupní prostory ubytování ale vypadají příjemně, trochu si oddechneme a jdeme udělat check-in. Majitel nás upozorňuje, že v pokoji se malovalo a je to “trochu” cítit. V pohodě, nevadí, dvě noci přežijeme. Vedou nás nahoru, jedny úzké příkré schody, druhé, třetí, vylézáme na střechu a po požárních schodech s jedním zábradlím lezeme dál. Kromě zad se ozývá i můj strach z výšek, čím dál tím lepší. Když nám slavnostně představí náš pokoj, málem nás to porazí. Možná bychom přežili šílené schody, miniaturní pokoj s ještě miniaturnější koupelnou, možná bychom se skamarádili i s tím švábem, co leží na posteli, jen ať už máme klid, sprchu a spánek. Za 8 dolarů na noc zkousnete a přežijete dost věcí. Co ale rozhodně nejde přežít je neuvěřitelný smrad, který v pokoji panuje. A rozhodně není z malování, ale spíš ze dvou obřích nádrží, které hučí hned vedle pokoje. Ani nechci vědět co v nich je, tipuji nějakou hodně agresivní chemii.
Slezeme dolů, dáme si večeři v podobě dalšího mizerného jídla a rozmýšlíme co dál. Majitel se dušuje, že další den nám může dát jiný pokoj, ale v tomhle vážně nevydržíme ani jednu noc. Zřejmě by nebyl problém se sebrat a vypadnout, ale je slušný, tak jsme taky, zaplatíme jednu noc a jedeme dál. Narychlo jsme si vybrali hotel Zing kousek odsud, o dost dražší, ale už to nemíníme riskovat. I milovník dobrodružství občas vezme zavděk naškrobeným bílým povlečením a voňavoučkým měkkým polštářem. Na shánění večeře už je pozdě, naštěstí pod hotelem jsou potraviny, ve kterých objevuji veselou krávu za pouhých pět dolarů, salám typu gothaj za dalších 5 dolarů a placatku jägermeistera. Luxusní večeře v podobě taveňáku namazaném na sušenkách s gothajem, zapíjeno vydatnými doušky jägermeistera. Ano, je to prasárna, ale ačkoli mám asijskou kuchyni strašně ráda, tak po dvou týdnech na rýži a nudlích, bez sýrů a pečiva, si připadám jako v totálním gastro nebi. Dopíjíme jägera a jdeme spát, zítra nás čekají památky, tak ať jsme fresh.

You Might Also Like

0 komentářů

MÁŠ DOTAZ? NEVÁHEJ A NAPIŠ :-)

Název

E-mail *

Vzkaz *

Asie (43) 6 měsíců v Asii (31) Sama na cestě (29) Thajsko (24) První velká cesta (15) Kambodža (8) Vietnam (8) Doprava v Thajsku (7) Evropa (7) Práce na cestách (7) Dobrovolnictví (6) Malajsie (6) Myanmar/Barma (6) Rozpočet Thajsko (6) Bangkok (5) Na pár dní pryč (5) Workaway (5) Ko Chang (4) Koh Phayam (4) Langkawi (4) O cestování (4) Digitální nomádství (3) Doprava v Kambodže (3) Siem Reap (3) Vztahy na cestách (3) Angkor Wat (2) Atrakce Langkawi (2) Irsko (2) Koh Rong (2) Kuala Lumpur (2) Moken sea gypsy (2) Nákup letenek (2) Německo (2) Phnom Penh (2) Plánování (2) Rady a tipy (2) Rezervace ubytování (2) Rozpočet Malajsie (2) Tetování Thajsko (2) Ao Nang (1) Athény (1) Ayutthaya (1) Bagan (1) Bago (1) Berlín (1) Bezpečnost (1) Budapešť (1) Cameron Highlands (1) China town Singapore (1) Cliffs of Moher (1) Copywriting (1) Death Railway (1) Dlouhodobé cestování (1) Doklady (1) Dublin (1) Dánsko (1) Flixbus (1) Galway (1) Ha Tien (1) Hanoi (1) Ho Chi Minh (1) Inle Lake (1) Kanchanaburi (1) Khao Sok (1) Ko Kood (1) Ko Kut (1) Ko Lanta (1) Ko Mak (1) Ko Ngai (1) Ko Samet (1) Ko Samui (1) Ko Wai (1) Kodaň (1) Krabi (1) Langkawi průvodce (1) Little India Singapore (1) Mandalay (1) Marina Bay Singapore (1) Mawlamyine (1) Maďarsko (1) Melaka (1) Most přes řeku Kwai (1) Moulmein (1) Myanmar/Barma základní informace (1) Penang (1) Perhentian islands (1) Phi Phi (1) Phu Quoc (1) Phuket (1) Prachuap Khiri Khan (1) Před nákupem letenky (1) Railay Beach (1) Ranong (1) Rayong (1) Rozpočet (1) Rozpočet Kodaň (1) Rozpočet Myanmar (1) Rozpočet Singapore (1) Saigon (1) Sapa (1) Sihanoukville (1) Singapore (1) Tam Coc (1) Trable při odletu (1) Vietnam nemocnice (1) Yangon (1) Zamýšlení se (1) Řecko (1) Žitava (1) Životní změna (1)