SIEM REAP A MONUMENTÁLNÍ ANGKOR WAT

dubna 05, 2017

Do Siem Reapu jsme zamířili hlavně kvůli slavnému starobylému chrámovému komplexu Angkor Wat. Původně hinduistické hlavní město Kambodže se později transformovalo směrem k buddhismu a v současnosti je se svojí rozlohou 162,6 hektarů největší církevní památkou na světě. Celý komplex je monumentálním představitelem tradiční khmerské architektury a naštěstí se i přes války dožil současnosti v celkem zachovalé podobě, takže si jeho krásu můžeme jít vychutnat i my.

Tedy nejdříve si dáme snídani :-) Už před naším ubytováním nás oslovuje tuk tukář s nabídkou celodenní projížďky po chrámech za cenu 15 dolarů. Zdá se nám to až podezřele levné, ale po předchozí cestě jsme líní shánět něco jiného, takže mu kývneme a jdeme se nasnídat. A první kulturní šok je na světě. Kambodžané prostě hází všechny zbytky jídla, ubrousky, vajgly atd. na zem. Ne, že by tam nebyly koše, jsou u každého stolu, ale nikdo je nepoužívá. Však se to pak zamete. Začínám přemýšlet, že je to snad i praktičtější. Samozřejmě to tak nefunguje ve všech restauracích, ale v těch, kam chodí hlavně místní, se s tím můžete setkat dost často. V Thajsku jsme se s tím naopak nesetkali vůbec nikde. Po jídle k nám přistupuje žebrák s malou holčičkou. Něco jsme si již stihli načíst o mafiích a obchodování s dětmi, takže víme, že peníze bychom jim dávat neměli. Jídlo už máme bohužel dojezené, a ačkoli nám pohled do tmavých, smutných dětských očí rve srdce, mafii podporovat nechceme, takže je musíme odmítnout. Na cestu do Angkor Watu nabalujeme pár sušenek a bonbónů.


Tuk tukář nás jako první zaveze k pokladnám na vstupné, my jsme platili 20 dolarů za osobu (rok 2016), letos (2017) už je vstupné 37 dolarů na osobu. Pak už se jede k hlavnímu chrámu, dle kterého se obecně nazývá i celý komplex. Ačkoli i ostatní chrámy mají svá jména, pojmenování Angkor Wat je zažité pro celý areál. Vysadí nás před vchodem, mávne někam rukou, že ho zde pak najdeme a odfrčí.

U vstupu mě oslovují dva vcelku slušně oblečení pánové a že jestli mám něco na zakrytí rukou. S tím jsem samozřejmě počítala, takže kromě šatů ke kotníkům mám ještě v kabelce schovaný šátek. Ale že to prý nestačí a musím mít tričko. A hned hned mávají na paní u prvního stánku, která na mě narve tričko s dlouhým rukávem a chce 20 dolarů. Trik, že na vás oblečení navléknou, aby vám pak bylo hloupé odmítnout se používá dost často. Nedáme se a jelikož se cena nedala příliš usmlouvat, jdeme ke stánku o něco dál, kde si koupím tričko za 5 dolarů. Chvíli máme pocit vítězství - než nám dojde, že jsme se nechali ošidit. Tričko s dlouhým rukávem není potřeba, stačí jen zakrytá ramena šátkem a to pouze v místnostech, kde se modlí. Alespoň jsme nenakoupili u prvního domluveného stánku a nestála nás tahle zkušenost tolik. Ve finále se mi dlouhý rukáv velice hodí na zakrytí čerstvého tetování na ruce.

První chrám, samotný Angkor Wat je úžasně obrovský, monumentální a dech beroucí. Bohužel turistů opravdu spousta, takže ani nemáme úplně chuť ho detailně prozkoumávat, uděláme si pár fotek a jdeme zpátky. Po cestě potkáváme žebračku se spícím miminkem. Podle toho, co jsme se dočetli, dítě nejspíš není její a je zdrogované, aby vypadalo, že spí. Okolo běhají další žebrající děti. Z toho už se rozbrečím. A ještě teď po více než roce, když sepisuji článek, se mi hrnou slzy do očí. Z bídy a chudoby, která lidi dohání k šíleným skutkům, z kontrastu mezi bohatými turisty a totální bídou, z lhostejnosti a nespravedlnosti světa. Rozdáváme připravené sušenky a jdeme hledat náš odvoz.

No jo, ale jak ho máme najít, když je jich tu asi 200. A všichni vypadají stejně. Jak tuk tuky, tak jejich majitelé. V hlavě se nám honí myšlenky o dalším podvodu a že asi byla celkem blbost platit předem. Naštěstí ne všichni chudí jsou zároveň i nepoctiví, odchytl nás sám a můžeme se vydat dál. Nakonec to byla opravdu celodenní vyjížďka, při které jsme viděli spoustu dalších chrámů, které mne nadchly mnohem víc, než samotný Angkor Wat. V dalších chrámech bylo výrazně méně turistů a daleko větší klid, takže jsem si mohla v klidu vše prolézt a vychutnávat atmosféru dávných dob. Zde jsem teprve opravdu pořádně pocítila ducha historie i samotné stavby. Cesta zpátky při západu slunce podél nádrže, u které dováděly opičky tento prožitek už mohla jen umocnit. Kambodža mi hned první den dopřála pořádnou dávku proměnlivých emocí, na které už v životě nezapomenu.

Poznámka k fotografiím: bohužel si nepamatuji názvy všech chrámů a budov, mě k prožitku stačilo vidět, cítit a fotit a nijak jsem se po názvech nepídila. Když pojedete tuk-tukem, zaveze vás ke všemu důležitému, pokud pojedete po vlastní ose na kole nebo motorce jsou všude k dispozici mapy. My měli mapu a základní info nachystané i na ubytování.

Tip na závěr - celý komplex je možné projet i na motorce nebo na kolech, pěšky nedoporučuji, pokud chcete něco vidět. Osobně mi přišel tuk-tuk nejlepší, věděl, co nám ukázat, ale nepospíchal na nás, na vše jsme měli klid a čas a nemuseli jsme se o nic starat.


Přístup k hlavnímu chrámu Angkor Watu, lidí jak na Václaváku

Celý komplex stále funguje jako modlitební místo

Chrám je opravdu monumentální

Chrám a odpadkáč :-D

Knihovna

Proslulé věže Angkor Watu


Tady už jsem si mohla památky vychutnávat sama

Povšimněte si, kolik obličejů je ukryto v kamenech

Polorozpadlé, avšak stále úchvatné

Pocitová teplota asi tak 1000 stupňů

Tahle holčička má štěstí, její rodiče provozují restauraci v areálu chrámu

Odlehlejší chrám v lese

Některé chrámy se opravují, dojem to ale nezkazí

Tady si člověk uvědomí svoji malost, aneb schody do nebe

Opuštěné, zastrčené uličky mě baví nejvíc

Další místo bez lidí

A ještě jedno :-)

Stromy zde postupem času prorostly se stavbou

Tento je z nich asi nejznámější

Vodní nádrž

Začíná zapadat slunce, jedeme domů

Mapa areálu











You Might Also Like

2 komentářů

  1. O Angkor Wat jsem přemýšlela během pobytu ve Vietnamu, protože to bylo poměrně blízko a hodně cestovatelů tam takhle přejíždí. Jenže času moc nebylo a nechtěla jsem nijak kvaltovat, tak jsem nakonec vynechala. Každopádne hezký článek a já se těším, až někdy zavítám do Kambodžy a kouknu i sem právě :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji a rozhodně doporučuji, je to opravdu hodně intenzivní zážitek. Obecně Kambodža mi dala za celou cestu asi nejsilnější emoce, ještě se o tom budu rozepisovat v dalších článcích :-)

      Vymazat