MYANMAR/BARMA DEN OSMÝ AŽ DVANÁCTÝ: ZNÁMÉ I NEZNÁMÉ JEZERO INLE LAKE

prosince 28, 2017

Cesta do Inle Lake, respektive města Nyaungshwe, které leží v těsné blízkosti Inle Lake a je tak výchozím bodem pro jeho poznávání byla nekonečná. Zakoupená placatka rumu mi vydržela hodinu a pak už to bylo jen utrpení. Utrpení v mrazáku :-D Nejdřív jsem se divila, proč místní lezou do autobusu v čepicích a péřovkách. Netrvalo dlouho a pochopila jsem. Klimatizace v autobuse byla nastavena na režim "kdo dřív umrzne". Jelikož jsem opouštěla ČR na konci října, moje teplejší oblečení představoval jeden svetr a ten mi opravdu nestačil. Nezachránily to ani dvě deky a šátek. Takhle jsem strávila krásných 18 hodin cesty. Vlastně ne, poslední dvě hodiny už svítilo sluníčko, takže na hlavu mi pražilo a potila jsem se a nohy jsem měla stále zmrzlé. Jestli nebudu nemocná, tak to bude zázrak. Zázrak se nestal, rýmu mám ještě za týden. 

Kromě zimy jsem měla ještě jeden problém. Jak se dostat do Nyaungshwe. Dle internetu totiž žádný přímý autobus z Mawlamyine do Nyaungshwe nejel a můj autobus měl pokračovat dál do Mandalay. Koupila jsem si tedy lístek jen do Naypyitaw  s tím, že cestu dál budu řešit v Naypyitaw . Věděla jsem, že určitě jede vlak, i když pekelně dlouho. Sice mne tady jízdy vlakem baví, ale zase nemusím mít vše. Do Naypyitaw jsme přijeli o dvě hodiny dřív, než jsme podle jízdního řádu měli. Kdybych se zrovna nevzbudila a nekoukla do mapy, nechali by mě tam v klidu sedět dál a každému by to bylo jedno. Vidět do budoucnosti, tak se ani nehnu a ušetřím. Nejsem bohužel vědma a tak jsem vylezla z busu, vzala si svůj batůžek a začala se porozhlížet, zda tu nebude viset nějaké info o jízdních řádech. Nejlíp v angličtině (ha ha ha). Zrovna přijel další autobus, takže jsem se zkusila pár lidí zeptat, kam jede dál s tím, že já potřebuji do Inle Lake. Třeba budu mít štěstí a jen vyměním autobusy. Nic. Začínám se smiřovat s vlakem. Zkouším svojí poslední šanci. Stánek, který vypadá, jako že by se v něm snad mohly prodávat lístky na autobus a že by zde snad někdo mohl umět těch pár slov anglicky. Hurá sláva úspěch. Opravdu odsud jede autobus. A hádejte jaký. TEN, ZE KTERÉHO JSEM PŘED CHVÍLÍ VYLEZLA! Ten, který měl jet do Mandalay. Připadám si jak Alenka v říši divů. Doplácím si lístek a sunu se zpátky do autobusu. Moje místečko mezitím vychladlo, ach jo. 

Následuje dalších několik hodin v ledovém pekle, ke konci cesty  s nádhernými výhledy na hory! Ty tedy stojí za to. Bohužel i výhledy na stavbu nové silnice, kde můžete vidět ženy i děti tahající těžké kamení a vykonávající těžkou práci v prachu a hluku. Ochranné pomůcky žádná sláva. Tohle mi přijde vážně šílené a je mi těch lidí neskutečně líto.

Autobus mě vyhodí na křížovatce vedoucí k Nyaungshwe a na mě se opět sesypávají taxikáři. Nepříjemní už od pohledu. K milým a usměvavým lidem z Barmy mají opravdu hodně daleko. Už jsem na nadsazené ceny taxikářů tak alergická, že tentokrát bez ostychu tvrdě smlouvám. Dostanu se z 10 000 na 6 000 kyat, pořád je to cena dost vysoká, ale moc na výběr stejně nemám. Taxikář moc spokojený není, ale stejně jako já si moc vybírat nemůže. Ještě cestou zaplatím 13 000 kyat poplatek za vstup do Inle Lake area a za chvíli se konečně můžu ubytovat, jaká úleva. Schválně jsem si vybrala trochu dražší hostel, abych měla i bazén, bylo mi jasné, že se po cestě budu potřebovat protáhnout. Vybrala jsem The Grand Nyaung Shwe hotel, který je vlastně spíš hotelem než hostelem, jen tu mají navíc i menší baráček sloužící jako hostel. Nejlepší bylo, že jsem tady byla úplně sama! Takže jsem si užívala luxusu hotelu za cenu hostelu, to se vyplatilo :-)

Druhý den jsem se vydala na výlet po jezeře Inle Lake. Low-cost cestovatel ze mne asi nikdy nebude, protože někdy prostě dám raději přednost pohodlí bez dohadování se a smlouvání před nižší cenou. Za výlet tak platím 21 000 kyat. Od Terky vím, že to jde i za 15 000 kyat, ale opravdu nemám náladu se s někým domlouvat a vyjednávat a tak těch 6 tis. navíc oželím. I tak to špatná cena za výlet není a dělit se třeba ve dvou je už úplně v pohodě. A bez starostí. Nevím, čím jsem ráno přemýšlela, ale hlava to určitě nebyla. Noční teplota byla kolem 7 stupňů, tak jak asi tak může být na lodi na jezeře v půl deváté ráno. Svetr a šátek jsem si sice vzala, ale že bych si třeba vzala větrovku, kterou celou dobu tahám v batohu, že se jednou bude hodit? No ona by se hodila, ale to bych jí taky musela vzít sebou. Takže si první hodinku na loďce pěkně mrznu. Zase. Takhle tu rýmu asi nevyléčím :-D 

Co se mi z výletu líbilo nejvíc? Určitě místní trhy, výšlap k opuštěné pagodě s nádherným výhledem do kraje a pozorování místního života na jezeře a podél kanálů. Fascinuje mne, že v jedné špinavé říčce se koupou zvířata i lidi, vypouští se sem odpad a zároveň se tady i pere prádlo. Které se pak položí usušit na trávu. Ale víte co? To prádlo mají nádherně čisté! Jak to dělají opravdu netuším. Co se mi naopak nelíbilo? Návštěvy "hand made" dílniček s obchody. Odříkají vám naučenou básničku o tom, jak danou věc vyrábí a pak vás zavedou do obchodu a čekají, zda si něco koupíte. Celou dobu za vámi chodí, zírají na vás a příjemně se zrovna netváří. Zboží je strašně předražené a navíc ani moc nevěřím tomu, že ho zde skutečně vyrábějí. Klasická turistická past. V Mawlamyine byla návštěva dílniček rozhodně autentičtější, příjemnější a bez toho nenápadného nátlaku k nákupu. V programu mého výletu tohle vůbec uvedené nebylo, takže mne ani nenapadlo se dopředu ptát. Pokud o takové věci nestojíte, nezapomeňte se tedy při objednávání výletu zeptat. Taky žebrající chlapeček mne docela dostal, money money money se naučil odříkávat celkem dobře a vytrvale, tohle ale podporovat opravdu nehodlám. Zvlášť v místě, kde pití stojí dvojnásobek toho, co v obchodě. Nevěřím tomu, že je zde život opravdu tak zlý, že je zapotřebí žebrat. Nabízenou sušenku si nevzal a tvářil se jako že jsem se asi fakt zbláznila. Takže asi tak. Také někteří rybáři jsou už spíš než rybáři modelové, ochotně vám na fotku zapózují, ale pak přijde již důvěrně známé money, money, money. A jestli to někoho zajímá, tak ano, nachytala jsem se. K jeho smůle jsem u sebe měla posledních 500 kyat. Za hezké fotky mi to úplně líto nebylo, ale níže uvedené snímky jsem pořídila i bez placení. Jak vidíte, jde udělat hezkou fotku i zdarma, takže pokud nechcete platit, nefoťte ty, kteří připlují až těsně k vám.

Rybář na jezeře Inle Lake

Rybář na jezeře Inle Lake

Rybář na jezeře Inle Lake

Klasické obydlí na jezeře Inle Lake

Trhy na jezeře Inle Lake

Trhy na jezeře Inle Lake

Výhled z opuštěné pagody

Indein Stupas Inle Lake

Po cestě už jsem zaslechla i názor, že na Inle Lake kromě jezera není nic k vidění. Není to pravda! Stačí se pořádně podívat do mapy a vždycky něco najdete. Já jsem si na mapě našla jeskyni kousek od Nyaungshwe, druhý den si půjčila kolo a do jeskyně se vypravila. A byla to naprostá paráda! Projížďka na kole s výhledem na hory a na konci malá vesnička pod klášterem. V době mého příjezdu se zrovna scházeli malí mniši na oběd. K tomu děti z vesnice, které tu ve 12 dopoledne pobíhají v pyžámkách. Nádherná podívaná. Nesmírně uklidňující ocitnout se ve vesničce žijící poklidným prostým životem netknutým civilizací (tedy skoro, ošuntělá reklama na mobilního operátora tu už visela asi roky). Tohle mi vždycky spolehlivě vykouzlí úsměv na tváři, tady se přesvědčím, že Barma je opravdu ta krásná země, kam jsem se tak těšila. Jeskyně jsou třešinkou na dortu, až na jeden zrovna odcházející místní pár jsem tu úplně sama a tak si můžu vychutnat tu zvláštní duchovní atmosféru, v klidu si vše projít, posadit se a přemýšlet. Turistická "must visit" jsou fajn, ale tahle místa jsou to, proč cestuji. Později večer si zajedu ještě ke slavnému starému dřevěnému mostu. Upřímně - za mě nic extra, prostě dřevěný most. Daleko víc mne baví pozorovat místní, jak sem chodí výmódění na rande ve svátečních šatech a k tomu na hlavě naražené kulichy :-)

Výhledy na hory při projížďce

Čekání na oběd malých mnichů, v tmavém kluci, v růžovém holky

Jeskyně plná sošek Buddhů

Jeskyně plná sošek Buddhů

Sošky Buddhů na sto způsobů :-)

A poslední Buddhové v jeskyni, tady už spíš mimo ni

Splavování nevím čeho na Inle Lake

Slavný starý dřevěný most v Maing Thauk...v Mandalay najdete větší a o něco zajímavější

Na závěr ještě tři restaurace, kde jsem se dobře najedla a které mohu doporučit, vše najdete v mapách: Golden Fish, Star Flower a Small Hut Delicious Indian Restaurant - poslední byla bezkonkurenčně nejlepší. Celkově indické restaurace jsou v Myanmaru opravdu skvělé.
Inle Lake bylo nádherné a jet sem se rozhodně vyplatí, příroda kolem i život na jezeře jsou úžasné. Jen se připravte na to, že jste na turisticky známém místě a podle toho to i vypadá. Pro opravdový lokální život musíte sednout na kolo a vyrazit mimo. Turistický ruch si bohužel nemilosrdně vybírá svojí daň i v Barmě.

Video naleznete zde: video Inle Lake

You Might Also Like

0 komentářů