DVA BLÁZNI NA PUNKOVÝM VÝLETĚ V BANGKOKU A JEŠTĚ DÁL PART 2

února 05, 2018

Co se stalo v Bangkoku zůstalo v Bangkoku a my jsme s Davidem pokračovali dál za hranice všednosti a vstříc dalším dobrodružstvím. Kdo nečetl první díl z Bangkoku, má možnost zde: Dva blázni na punkovým výletě v Bangkoku a ještě dál

A teď už pokračování našeho příběhu:


D: Po tom, co Lenka zmínila její nápad vydat se k moři, následoval jen můj pohotový souhlas, že to cítím úplně stejně a běželi jsme pro jízdenky. Lenka tak nechala propadnout letenku do Malajsie a já odložil Chiang Mai (odkud jsem měl let do Barmy) na neurčito.
První dva večery jsme pojali opět "punkověji". Inspirováni "bangkokskými street squattery" a omámení hmatatelným pocitem ultimátní svobody jsme po jejich vzoru přespali na ulici.
Poprvé na molu, kde jsme si k večeři ohřívali zbytek polévky z rána. Byla to ta z prasečí krve. Systém ohřívání jsme zvolili v ešusu na plechovce od piva.

L: Ten pocit svobody a volnosti byl naprosto hmatatelný a neuvěřitelný. Celý život jsme naprogramovaní tak, že něco "musíme". Do školy, do práce, zaplatit složenky, na oběd k tchýni, natřít plot, vyvenčit psa. Svázaní pravidly žijící ve zdánlivé svobodě. A my jsme najednou byli doopravdy svobodní. Nemuseli jsme vůbec nic. Jen zapíchnout prst do mapy, koupit lístek na vlak a pak už se jen nechat unášet s pivkem v ruce a větrem ve vlasech vstříc dalším zážitkům. 
Zvolili jsme Prachuap Khiri Khan, kam jsme oba chtěli jet už předtím, ale nějak se to nestihlo. Dorazili jsme dost pozdě večer, takže o toulavé psy nebyla nouze. Mám z nich dost strach, ale naštěstí se ti nějakým zázrakem podařilo zastavit moje počínající hysterické záchvaty přicházející v pravidelných pětiminutových intervalech. 
Jo ohřívání polívky, to byla věc. Začalo to docela dobře ořezáváním plechovky od piva. Vypadalo to dost sexy. Musela jsem si udělat fotku. A poslat jí kámoškám. Asi jen dvěma nebo třem. Možná čtyřem. Ehm. Mělo to dost úspěch. To víš holky z Prahy, my známe jen falešné hipstry, kteří si v kavárně Bio Oko popíjejí svůj club maté a v džungli by do pěti minut umřeli. Protože jsou tam pavouci. A špína. A vlhko. Zkazilo by jim to účes. A zpotili by se. NO FUJ. 
No a pak....pak jsme po dvou hodinách jedli studenou polívku, která, jak jsme vzápětí zjistili, byla zkyslá. Ani psi jí nechtěli žrát. Úplně přesně nevím, čím to je, ale v Thajsku některé věci fungují jinak, než u nás. Suché dřevo a papír tady prostě nehoří. Tady hoří jen plast, kterej si lidi pálí každej večer před barákem. Takže jsme ve tři ráno povečeřeli krabičku lentilek, zbytky vánočního cukroví, které mi dovezly kámošky a zapíjeli to nějakou pochybnou lacinou místní kořalkou. Pod molem se zvesela proháněly krysy a pár švábů v naději, že pár drobečků spadne i dolů. Spadlo. Hned má člověk pocit domova, když má i zvířátka :-D

D: Podruhé pak přímo na ulici, kde jsme techniku vylepšili a ohřáli si čaj v ešusu nad svíčkou. Trochu jsem si zablbnul a udělal tomu provizorní "plotýnku" ze štípanýho bambusu (myslím, že to na Lenku udělalo dojem a konečně pochopila, že se dostala do situace, kdy čelí šarmu strašlivýho macho-samce).

Ráno nás ale trošku překvapili s rybím trhem. Teda. Jak koho. Lenka večer gůůůglila a říká: "hele my spíme uprostřed rybího trhu, snad se ráno neprobereme mezi rybama".
V podstatě se to vyplnilo. Kdybych nepřikurtoval plachtu přes "čelo" tý pergolky... Lenka vstala kulišácky brzo a nechala mě spát. Já tam ležel jak chrobák v hamace a místní, kteří věděli, si mě chodili prohlížet.
Takže ráno nic moc, ale už jsem si na tyhle hořkosti, který vlastně rychle sládnou, poměrně zvyknul.

L: Samozřejmě, že udělalo. Dokonce ještě dřív, než si myslíš, jak si mohli všichni přečíst o kus výš. Pravěké instinkty v nás ještě stále nevymřely, i když se je vytrvale snažíme zatlačovat do pozadí a víc, než na svůj instinkt dáme na počet lajků na instagramu. Chlap prostě rozdělává oheň a ženská chodí pro sendviče do 7/11. Hlavně, že máme ty role rozdělený :-D
Já jsem vlastně nespala skoro celou noc. Předvečer mých 33 narozenin. Takže jsem celou noc přemýšlela o píčovinách a bilancovala svůj život. Když začalo vycházet slunce, šla jsem se umýt do "naší koupelny", což byl vlastně veřejný záchod. Místnost metr na metr se šlapacím záchodem, betonovou nádržkou na vodu a kohoutkem na její napouštění. Kohoutek byl naše sprcha. Celý to bylo obrostlý plísní. Jak jinak. Ale povýšili jsme, večer předtím nic jako sprcha neexistovalo, takže tohle byl nejvyšší možný luxus. Samozřejmě i tady jsem se nevyhnula přemýšlení. V den mých 33 narozenin je mým nejvyšším dosaženým luxusem kohoutek se studenou vodu na hajzlíku obrostlém plísní. Nevadí mi to. Právě naopak. Poprvé v životě mám opravdu intenzivní pocit, že jsem tady, že žiju, že jsem. Ten pocit je tak silný, že se mi svírá žaludek a hrudník mi drtí těžký kámen. Největší uvědomění a zážitky přicházejí až po opuštění komfortní zóny. Poněkolikáté za tuhle cestu slibuji sama sobě, že svůj další život nepromarním. 
A nemysli si, na mě taky čuměli. Bylo to ještě kousek za Prachuapem, ve vesnici Khlong Van. Rybářská vesnice, kde vidí bělocha jednou za rok a najednou běloška, co se jim tam promenáduje při východu slunce s kartáčkem v puse po nábřeží. Taky bych čuměla. 

Holčička se přišla podívat, po půl hodině už jsme dospěli k nějaké mimoslovní komunikaci, kdy mi začala ukazovat všechny svoje omalovánky...pak vylezl bezďák z hamaky, holčička se vyděsila a bylo po srandě :-D

Paninka nechápe a já nechápu, že nechápou...Thajci taky kolikrát spí a zevlujou, kde se dá, i jejich obydlí jsou kolikrát napůl na ulici. Fakt nevím, čemu se diví.

Východ slunce z první řady při čistění zubů...nádhera.

Něco jako Thajská route 66 :-D

D: Třetí noc už jsme si zaplatili hostel a spali v takovým zvláštním "kotci". Ale oba jsme z toho byli nadšený a zdálo se nám to strašně super. Byli jsme tam navíc jediný. Je to pár postelí na konci baru. Takže vlastně bydlíš přímo v baru a máš tam volnej pohyb. To byl taky takovej bizár. My bizáry ale moc rádi.
Horší bylo, když jsem se vrátil ze sprchy, že jsem našel Lenku otřesenou uprostřed místnosti, kde byly ty "kotce" a kde jsme spali. Když se vzpamatovala a byla schopná mi říct co se stalo, vypadlo z ní, že viděla ženskou sedět nahoře na jedný z postelí. Shit.
Protože mě tyhle věci odjakživa zajímají, trošku jsem si už předem studoval nějáký asijský fenomény...
Radši jsem se nevyptával na podrobnosti, protože jsem měl svý představy a šli jsme hrdinsky spát (jo spal jsem u vrátek od naší kóje).

L: To místo se mi fakt líbilo, fakt že jo. Sami v opuštěném baru...cool. Až do chvíle, kdy jsi se odebral do sprchy a já JÍ tam uviděla. Seděla v kóji nad náma a koukala na mě. Bylo to pár vteřin...pár vteřin, na které do konce života nezapomenu. A těch 10 minut, než jsi se vrátil ze sprchy bylo asi nejdelších v mém životě. Měla jsem chuť se sbalit a utéct, ale místo toho jsem tam jen stála, neschopná pohybu a s rozklepanýma rukama. Totálně paralyzovaná. Pak jsi se vrátil a ptal se mě, co se stalo a já se rozbrečela. Emoce musely ven. Děkuju a jsem ti vděčná, že jsi se nesbalil a neutekl, že ses mi nesmál, žes mi věřil a žes mě dokázal jakž takž uklidnit. Protože já jsem byla úplně a doslova v prdeli. To místo mě začalo děsit tak, že jsem se bála jít i na záchod. Uvědomovala jsem si každý detail toho zvláštního místa. Místo, kde byli ještě před chvílí lidi a najednou je tady pusto a prázdno. I zvenku ta budova působila zvláštně. Když jsem druhý den vyšla ven na sluníčko, měla jsem pocit, jako bych vylezla z jiného času a prostoru. Možná si teď všichni řeknou, že jsem fakt magor, ale já na tyhle věci věřím. Věřím, že existuje něco mimo nás, mimo naši existenci, něco paralelního, něco neuchopitelného, něco v jiném čase a prostoru. A občas se tyhle dva světy protnou. 
P.S. fakt se mnou ještě chceš jet na další trip? :-D


"Náš" krásný a strašidelný bar


A když se vylezlo z baru...jiný svět

D: Zůstali jsme tam i na další noc, protože mě zkosil kašel a rýma (únava + posraný klimatizace). Jsem připravenej snad na všechno, jen ne na tohle. Hlavně ne rýmu bože. Jenže se stalo. Takže jsem poslední dny trošku trpěl. Možná víc Lenka, těžko říct :D

L: Nebylo to tak hrozný...a víc to nebudeme rozebírat :-D

D: Při výstupu na místní chrám na skále (nádherná dominanta městečka) jsem měl seriózní incident s gangem opic na vrcholu. Chtěl jsem si tam zameditovat uprostřed plácku. Takže jsem si sundal žabky, samozřejmě, a uvolnil se. V tu chvíli vyběhla opice a sebrala mi jednu z bot. Když jsem k ní šel, cenila na mě zuby a vypadala celkově dost tak nějak jako "nasraná samice", takže jsem vždy zacouval. Nemohl jsem tu žabku prostě dostat, takže jsem to prakticky vzdal. Ještě jsem zkusil výměnu za petku, na kterou jsem jim ukazoval, že se dá jako houkat a tak, ale nic. Vzdal jsem to. Mrzelo mě to, protože jsem žáby dostal k narozeninám v práci od mejch oblíbenejch "vivantisaček". Ale nebrečel jsem! Jen jsem to žaloval Lence. Ta se za mnou za chvíli vrátila a dala mi ji. Koukal jsem jak puk. "Jak jsi to udělala?". Vyměnila ji za krabičku od cigár! Bestie chlupatý. Určitě si myslely, že jsou ještě nějaký uvnitř.

L: Možná to bylo tím, že už jsem si pár dní neoholila nohy, tak mě přijaly za svou :-D Možná jsem vypadala ještě jako nasranější samice :-D Už dávno jsem se přestala fixovat na věci a normálně bych se na to vykašlala, ale věděla jsem, že jsi je dostal a že pro tebe mají i jinou hodnotu, než tu materiální. Tak jsem jednala. Ale měla jsem strach, ne že ne, opice umí být pěkné svině.
Chrám a výhled z něj byly ale úžasné, stejně tak rybářská vesnička dál po pobřeží s výhledem na skály, vesnice s dřevěným chrámem a tradičním obřadním pohřebním místem i jeskyně s ležícím Buddhou ve skále nad vesnicí. Kde všechny tyhle místa jsou neprozradíme, jedině za příspěvek na cesty :-D Myslím si, že krása těchhle míst je i v nedotčenosti turistickým ruchem a v okamžiku, kdy do míst začnou proudit davy lidí, se jejich atmosféra zkazí. Kdo se opravdu zajímá o Thajsko a jeho kulturu, respektuje je a má k nim úctu takovému místu určitě neublíží. Ale takový člověk umí použít mapu a najít si "ta svoje" místa sám a nepotřebuje naší nápovědu. 
Mimochodem, když už jsme u toho pohřebiště - jak příznačné ocitnout se zrovna tady, vzhledem k událostem předchozích dní - v buddhistické kultuře není smrt vnímána negativně, ale jako akt znovuzrození, čemuž jsou přizpůsobené veškeré rituály. A to je mi vážně sympatický. 

To jsou ony! Potvory chlupatý a žabka v hlavní roli.

...ale bylo to tam krásný!

Prachuap Khiri Khan jak na dlani

Zátoka v rybářské vesnici

Dřevěný chrám v rybářské vesnici. Mimochodem to, co je všude možně obtočené kolem chrámů se jmenuje Nága - tradiční thajská mýtická bytost.

...a pohřebiště u chrámu...

Rybářská zátoka číslo dvě...tohle se nikdy neomrzí

Jeskyně s ležícím Buddhou...a ne jedním...kde? Jak říkáme my v Thajsku "hundred baht" :-D
D: Takže žabky přece jenom pokračujou cestu. Vyrazily s náma třetí třídou zpět do Bangkoku, odkud jsem už musel do Chiang Mai. Z Chiang Mai pak do Yangonu, odkud tyhle hovna smolím.
Zítra se odevzdávám do útrob buddhistickému chrámu, tak možná příjdete o můj velmi peprný slovník, někdy až příliš přepeprnělý. 
Vím. Asi už je to potřeba.

Hoj!

L: Jo cesta třetí třídou, to je vážně peklíčko...ale krásný....a naučí Vás spoustu věcí. Třeba to, že se dá spát i v podřepu. Nebo na podlaze. Nebo s nohou za krkem. A tak. Prostě Thajská vlaková jóga :-D
Na závěr jsme dali ještě dvě noci v Bangkoku, já se dokopala na imigrační a ty sis vyležel svojí rýmičku. Pak jsme se rozloučili, ty sis odjel do Barmy a já dál zevluju v Thajsku. A tím to všechno skončilo. Nebo teprve začalo? 

Klasická třetí třída v Thajsku, kopec zážitků zaručen :-)

...jo ještě máme nějaké společné cestovatelské plány a zásobu celkem dost pitomých nápadů, jak jinak v našem případě :-) Takže sledujte nás dál, Davida na jeho cestě a blogu Egoes and shoes outside, kde můžete najít i víc fotek z našeho výletu (galerie Prachuap) a mě na FB Na cestách za sny, kde dávám nejaktuálnější příspěvky z cesty. Třeba se všichni dočkáme velkých věcí :-)

JO! A díky za super trip! :-)





You Might Also Like

2 komentářů

  1. Já se právě vrátila z Bangkoku .. Neuvěřitelné místo ! :D

    BLOGEREM

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem Bangkok nikdy ráda neměla a vlastně ho nemusím doteď. Ale na den, dva, když si tady člověk najde to svoje může být super :-)

    OdpovědětVymazat