POKRAČUJI V REGGAE RYTMU, SBÍRÁM ODPADKY NA PLÁŽI A ZAŽÍVÁM PRVNÍ LOVE STORY. S THAJCEM.

dubna 16, 2018

Zbývají mi ještě necelé tři týdny v Thajsku, takže kam vyrazit z Ko Samui? Nevím. Zároveň potřebuji trochu ušetřit. Sedám k počítači a píšu na všechny možné workaway na jihu Thajska. Musím se držet na jihu, protože za tři týdny přiletí kamarádka do Malajsie. Během 24 hodin mi přijde kladná odpověď z místa, které se mi jevilo jako nejzajímavější. Malý soukromý ostrov vedle Koh Phayamu, prezentováno jako reggae island a chill místo. Super, tohle je přesně pro mě.

Přesun tentokrát probíhá v pohobě a já se ocitám znovu v Ranongu. Byla jsem tu na začátku, když jsem přiletěla do Thajska. O Koh Phayamu jsem přemýšlela, ale vzhledem k tomu, že jsem si v Ranongu nechala udělat tetování, byl nesmysl jet na ostrov k moři. A zaválo mě to sem znovu. Náhoda? Osud? Kdoví....


Jeden z největších obchodů na Koh Phayamu, nic většího tady neexistuje.

Přespím jednu noc v Ranongu a ráno vyrážím lodí na Koh Phayam, kde mě má můj budoucí šéf vyzvednout. Už po cestě mám takový zvláštní pocit. Cítím se uvolněně, příjemně, cítím svobodu, volnost, cítím, že žiju. A pak dorazím na Koh Phayam. WOW! Okamžitě na mě dýchne atmosféra starého, klasického Thajska. Žádná velká silnice, benzínka, žádná auta, žádný 7/11, žádné strip kluby ani šlapky. I ti turisté tady vypadají trochu "jinak". Příjemněji. Čekám, až mě vyzvedne ˇšéf" a pozoruji ruch na ulici. Miluju to místo a to jsem z něj ještě skoro nic neviděla. 

Vyzvedává mě šéf, jeho Thajská přítelkyně a jeho známá co je zde na dovolené. Tady se žádné wow nedostaví. S někým si na první pohled sednete, s někým ne. Teď mám dost smíšené pocity. Můj instinkt se mi později potvrdí. Náš ostrůvek je kousek od Koh Phayamu, dostupný pouze lodí. Jen při odlivu se dá přes moře přebrodit na Koh Phayam.

Moje skromné ubytování...i spát venku by bylo lepší.

Vyfasuji bungalov úplně na konci, u lesa. Jestli se to dá vůbec nazvat bungalovem. Uvnitř je asi tak stoletý bordel. Moje první práce - uklidit si svoje bydlení. Za dvě hodiny mám hotovo a můžu si na ztrouchnivělou postel, kde chybí pár prken hodit tvrdou matraci. Moskytiéra už žádná k dispozici není, polštář a deka jakbysmet. Spím na tvrdé matraci, se svým miniaturním polštářkem, přikrytá šátkem, žerou mě komáři, koukám do díry ve střeše a poslouchám zvuky z lesa. Dveře ani okno nejdou zavřít. Těch pár obrovských pavouků je můj nejmenší problém. Větší problém jsou moje fantazie a pocity. Necítím se tu vůbec dobře. Skoro se nevyspím. Ale nejsem sráč a tuhle výzvu hodlám přijmout v rámci hesla "co tě nezabije, to tě posílí".

Soukromá pláž bez lidí, sluníčko a moře léčí všechny nepříjemnosti.

Konečně vychází slunce! Smetu z postele obřího mrtvého pavouka, co si vedle mě v noci chcípnul - jo kámo, docela tě chápu, taky se mi tu nelíbí - a jdu se vykoupat. Tohle je paráda, pár kroků k moři, prázdná pláž jen pro mne, naprostý ráj. Moře a sluníčko mě neuvěřitelně nakopávají a já jsem odhodlaná vydržet a nevyměknout.

Tváří v tvář tomu, jak si ničíme svoji planetu...strašné :-(

Náplň práce? Ostrov byl dlouho opuštěný a tak je doslova zaplavený odpadky. A my je musíme uklidit. Je toho neskutečně moc a je to strašné. Na první den vyfasuji přebíraní bordelu ze dvou obrovských košů. Vytřídit sklo a plechovky, které se odvezou lodí na pevninu. Nechci vědět, co se s nimi bude dít potom. Plasty se spálí na místě. Ekologie hadr. Po pár dnech se začneme utěšovat tím, že je to menší zlo, než kdyby všechno skončilo v moři. Hrabu se ve smradlavých odpadcích a do toho poslouchám šéfa, jak buzeruje svojí thajskou přítelkyni. Jestli něco nesnáším víc, než opuštěný bungalov na kraji lesa a hororové příběhy ve svojí hlavě, tak je to tohle chování chlapa vůči ženské. Zatínám zuby a snažím se nevnímat, není to moje starost. Ale chlapec u mě hodně klesnul. 

Nádherná pláž a takového bordelu...ach jo :-(

Po čtyřech dnech úmorného sbírání odpadků a poslouchání debilních hlášek šéfa je tady konečně víkend. Na Koh Phayamu je Cashew nut festival. Program je tedy jasný. Se mnou jsou tu ještě další tři lidi - pár z Čech a kluk z Holandska. Ti jsou super. Vyrážíme a už na lodi cítím obrovskou úlevu. Úplně se sem nehodlám dnes v noci vracet, to místo mi vážně nesedí. Ještě úplně nevím, jak to udělám, protože ubytko jsem si žádné nerezervovala. Navíc není nic volné. Aspoň ne v mojí cenové hladině. Však ono to nějak dopadne. 

Večer začínáme lahví Hong Tongu, kecáním a ochutnáváním všeho možného i nemožného ze stánků. Hraje muzika, samé reggae, všude kolem příjemní lidi, úžasná atmosféra. Skvěle se bavíme a mě se vážně nechce zpátky na ten ponurý ostrůvek. Kde spát už mě ani moc netrápí, už předtím jsem viděla dost vhodných míst, kde si ustlat a je mi jasný, že tady to nikdo řešit nebude.

V místě, kde sedí slečna, jsem já nocovala po Cashew nut festivalu

Je asi 11 večer, tancuju, užívám si muziku a v tom se kousek ode mě ozve zvuk neúspěšného škrtání zapalovače. Otočím se. A sakra! Kde ten se tady vzal? Určitě bych si ho všimla. Krásné dlouhé vlnité vlasy, klobouk, košile, dlouhá sukně a conversky. Odpadnu. Bez zaváhání vytahuju svůj zapalovač a připaluju. Od té chvíle jsme se od sebe nehli. Vlastně jo. To když mě dostrkal na pódium, abych tam s thajkama tančila. Bylo to super, stát na pódiu a vidět všechny ty nadšené lidi, jak se baví. Zbytek festivalu jsme strávili na střídačku tancem, popíjením a střílením na střelnici, kde jsme si vystříleli jednoho modrého, nechutně kýčovitého plyšáka. Welcome to Thailand. 

Mezitím jsem potkala svoje spolupracovníky, kteří mi oznámili, že už je čas jít, abysme přešli moře za vrcholícího odlivu. Samozřejmě nikam nejdu a svému novému objevu oznamuji, že nemám kde spát. V pohodě, můžu přespat u něj. Když jsme se dostatečně vyblbli, jeli jsme. Sedím na motorce, v jedné ruce žmoulám tu modrou obludu a druhou objímám svůj nový objev. Svištíme si to po rozbitých silnicích potemnělým ostrovem a nad hlavou nám svítí hvězdy. Jestli tohle není romantický, tak už fakt nevím. A ono to ještě pokračuje. Jsme na místě. Čumím jak puk co je to za nádherný místo. Všechno ze dřeva, origoš design, všude svítí a blikají světýlka, ztělesněná nádhera. Jsem snad v pohádce? Sedáme si na jedno z vyvýšených míst mezi stromy, kolem nás barevná světla, nad námi hvězdy, popíjíme pivko, hrajeme jenga věž a kecáme. Vydržíme tady sedět a povídat si asi tři hodiny. Pak už totálně mrtvá odpadávám a usínám. 

Hippy bar. Tak neskutečně originální a cool místo jsem asi v životě neviděla. Bar je zároveň bydlištěm personálu.

Ráno se probouzím a za světla si můžu prohlídnout celý tohle místo. Tak to je vážně pecka. Všechno z recyklovaného dřeva, včetně domečků, kde bydlí personál. Přímo na pláži sezení na dřevěné lodi. Koukám na mapu, kde vlastně jsem. Hippy bar. Aha, tak to by odpovídalo. Je sobota. Prý mám zůstat do neděle. Hm proč ne, zpátky se mi stejně nechce. Víkend strávím plaváním, válením se po pláži, jídlem a doháněním spánkového deficitu. Taky pozorováním svého nového objevu při práci. Jak se sakra někdo může uživit tím, že udělá pár shaků za den? Než oloupe mango, tak já bych udělala tři mojita, pět kafí a u toho natočila deset piv. Thajský no stres dotažený k dokonalosti. Jasně, bydlí a jí tady, ale pak jsou tu ještě další náklady. Moje evropská hlavička nechápe. Ale ono se to časem rozklíčuje...

Žít v dřevěné chatce si většina z nás představit neumí...hmm ale s tím výhledem už to nezní tak špatně co? :-)

V neděli si na mě vezme číslo, odveze mě do přístavu, domluví mi loď a see you next weekend. Hm no to jsem zvědavá. Není mi 15, takže se snažím krotit své nadšení a nic moc nečekat. Přijíždím zpátky na náš ostrůvek a líbí se mi tu ještě míň. No co, do příštího víkendu je jen 5 dní, nějak to zvládnu. Na cestu jsem se vydala i kvůli tomu, abych zjistila, co všechno zvládnu, naučila se překonávat sama sebe, své strachy i obavy. Jsem rozhodnutá vydržet a nepovolit. Jenže.

Druhý den po snídani vyrážíme na druhou stranu ostrova, začít čistit další pláž. Všichni se shodujeme na tom, že čistit tohle místo by bylo ideální brzy ráno nebo později večer, až sem nebude svítit sluníčko. V čase, kdy sem jdeme my, tady pálí sluníčko jako blázen a stín žádný. Pouštíme se do práce. Po hodině jsme všichni vyčerpaní, spálení, tečou z nás litry potu a máme dost. Dohoda zněla vybrat sklo a plechovky, plast se zapálí přímo na místě. Předtím, když jsme tady byli bez šéfa, pálili jsme plast na kamenech. Teď se šéf rozhodl, že se s tím nebudeme tahat a zapálíme vše tam, kde to leží. Na hraně pláže a lesa. Mezi listím a dřevem. Posílá mě zapálit a hlídat oheň. On se jde spolu s ostatníma koupat. Zkouknu jejich přípravu místa a je mi jasný, že tohle není dobrý nápad. Čekala jsem, že odpadky shrabou trošku dál od lesa. Tohle zavání průšvihem. Ale řekl zapálit a já už jsem zjistila, že diskutovat s ním nemá moc cenu. Je to ten typ, co má vždycky ve všem pravdu a ostatní jsou blbci. 

Hippy bar se logicky stal mým nejoblíbenějším místem Koh Phayamu.

Zapaluju oheň a během pár vteřin šlehají do vzduchu obrovské plameny. Nedá se tu dýchat, nedá se tu stát a už vůbec se to nedá hlídat. Teplota dva metry od ohně je tak tisíc stupňů. Jde mi pomoct něžnější polovina českého páru. Chlapci se dál koupou. A my dvě jsme totálně v prdeli. Křičíme na kluky, že potřebujeme pomoct. Místo pomoci se dočkám řevu od šéfa "já jsem ti kurva říkal, že to máš hlídat". Oponuji, že to prostě nejde, je tam moc horko a nedá se to. Další řev "kurva hejbni tou prdelí a nečum jak kráva, chceš snad podpálit les". Ne nechci, ale taky tady nehodlám uhořet. Oheň naštěstí slábne a můj drahý šéf za doprovodu nadávek směrovaných mým směrem shrabává oheň. Jo teď jsi hrdina kámo, když už je oheň třetinový. Už dávno si nenechám srát na hlavu a na týhle práci naštěstí nejsem existenčně závislá. Vydržím dost věcí, zvládnu nepohodlí, ubohou stravu (frajer na nás dost šetřil), místo bez elektřiny, studenou sprchu i noci ve strašidelný chatce, ale takhle se ke mě nikdo chovat nebude. Možná to snese tvoje thajská přítelkyně, ale já rozhodně ne. Hezky pěkně mu ty jeho nadávky vrátím a bez váhání se rozhodnu, že tohle místo opustím. 

A Rasta baby bar je hned v těsném závěsu za ním :-)

Svojí práci ten den dodělám, ale zůstat tu nehodlám už ani jednu noc navíc. Sbalím si bágl, oznámím mu, že chci odejít a po večeři odcházím. Musím uznat, že má natolik slušnosti, že mi popřeje hodně štěstí. Platit za loď nehodlám a tak využívám vrcholícího odlivu, nahazuju bágl na záda a vydávám se přebrodit moře. Je to kousek, ale zkuste se brodit ve vodě po kolena, občas i výš, dno samý kámen a na zádech mít ještě bágl. Naštěstí jde se mnou i český pár, tak mám pojistku. Dvakrát se mi po cestě rozloží a málem uplavou žabky, jinak naštěstí žádná nehoda. Na břehu už na nás čeká motorka, kterou jsme na ostrově předtím půjčili a nechali si jí na příjezdové cestě. Ve třech lidech a s báglem na jedné motorce. Proč ne. Jsme v Asii.

Nemám zařízené žádné ubytování, na internetu se skoro vše tváří jako obsazené. Nejlevnější volné je ve stanu a kousek vedle přístavu. To se mi moc nelíbí. Kouknu do mapy. Musí tu být něco jiného. Rasta garden. Hm to zní dobře. Vydávám se tam. Kdybych věděla, že je to úplně jinde, než mi ukazuje mapa, půjčila bych si rovnou motorku. Po půl hodině se sem konečně doploužím. Naštěstí je volná chatka za 300 bahtů. Není to žádný zázrak a cena je trochu nad můj rozpočet, ale mám tu všechno, co potřebuji - postel, sprchu, terásku a klid! Vyčerpaná psychicky i fyzicky odpadávám hned po večeři do postele.

Setkala jsem se ještě po návratu se svým objevem? A jak to celé pokračovalo? Nechci vás unavovat dlouhými příběhy a tak se vše dozvíte v dalším díle za pár dní :-)


You Might Also Like

0 komentářů