DVĚ LENKY NA LOW COST TRIPU PO VIETNAMU - OSTROV CAT BA A HA LONG BAY VE SVÁTEK A Z VÝŠKY II.

srpna 08, 2018

Poté, co jsme se s Lenkou ocitly na ulici a bez domova, začaly jsme přemýšlet, co dál. Veškeré ubytování se tvářilo jako rezervované nebo bylo drahé. Na obcházení osobně a dohady o ceně jsme z pochopitelných důvodů neměly náladu. A ostrov jsme si celkem projely za ten jeden den. Padlo rozhodnutí přesunout se na pevninu do Ha Long. A tak jsme čekaly na autobus do přístavu. A čekaly a čekaly a čekaly. Nějaké jízdní řády nebo označení zastávek byste tady hledali marně. V přístavu vše probíhalo normálně včetně předbíhání a odstrkování z fronty na lístek. Vietnam vás opravdu naučí používat lokty. Cesta lodí byla zaslouženou odměnou, udělalo se krásné počasí a my jsme si mohly užít výhledů na skály, mezi kterými jsme proplouvaly. K tomu nezbytné pivo na cestu a nálada byla hned lepší. 

Úžasná vyhlídka na Ha Long bay

Na pevnině jsme se snažily najít autobus do Ha Long city, který odsud měl jet. Nikde nic a opět všichni svorně tvrdí, že jen taxi. Jak jinak, než přepálené. Vydáváme se k autobusáku kousek dál v naději, že odsud něco pojede. U přepážek se dozvíme, že nic. Je to jen překladiště Číňanů, co mají zaplacené výlety lodí. Před autobusákem stojí minivan s cedulkou Bai Chay. Místo, kam potřebuje jet. Ale jen kroutí hlavou, že ne, že nás nevezme. Moc nechápeme proč. Začínáme být trochu unavené a nervózní. Další přesun, co zabral celý den. Stoupáme si před autobus, že si dáme cígo a vymyslíme co dál. Řidič si ovšem naše počínání zjevně vysvětlil jinak a v obavě, že bysme si třeba mohly lehnout před autobus, se uvolil nás svézt. Asi jsme vypadaly hodně zoufale. Mačkáme se na miniaturních sklopených sedačkách, celej autobus se nám tlemí a dělá si fotky. Tak si taky uděláme fotky že jo. Za všeobecného veselí se pomalu suneme v koloně do centra. Zítra je státní svátek a oslavy začínají už dnes. Nakonec nás řidič vyplivne před hostelem, kde oni mají ubytování. Peníze po nás nikdo nechce. Vítejte v zemi neomezených extrémů. Jdeme se zeptat do hostelu na cenu. Deset dolarů za noc na osobu. Uaaaaaa. Ano, zůstat na Cat Ba by nás vyšlo stejně. Ale princip je princip že jo. Jsme rády, že jsme dojely, takže vzdáváme i smlouvání a bereme.

Ha Long a sváteční cirkus

Po sprše se vydáváme sehnat něco k jídlu. Oslavy svátku jsou v plném proudu a centrum města je jedna velká diskotéka. Zářící bary vyřvávají muziku, že to musí být slyšet až do ČR, ze všech těch světel budu mít asi brzo záchvat a semtam kolem proběhne Pokémon či Hello Kitty v nadživotní velikosti. Mezi tím milionem lidí jsme nepotkaly jediného bělocha. Začínám přemýšlet, co se s nima stalo. Jsem paranoidní. Ne neměla jsem žádný drogy. Bohužel. Restaurace jsou předražené a hlavně narvané, na zemi nastlané hromady odpadků. Nikde nás to úplně neláká si sednout a najíst se. Jsme unavené, nerozhodné a úplně marné. Nakonec skončíme u typické vietnamské speciality - jednu pizzu prosím :-D Rejži prostě pořád jíst nejde a dneska je přesně ten den, kdy chceš doplnit energii prasárnou. Ten kýčovitej cirkus všude kolem mě ze začátku celkem bavil, po hodině se v něm už ovšem nedá existovat, takže se odebereme ke spánku. Zítra nás čeká výkon!

Oslavy státního svátku v Ha Long

Druhý den nás čeká to hlavní, kvůli čemu jsme do Cat Ba a na Ha Long jely. Vyhlídka, kterou jsme našly podle fotek na instagramu. Dopátrat se toho, jak se na ní dostat, chvilku trvalo, ale nakonec jsme byly úspěšné. Dohodnout se na ceně za starou plečku, které v hostelu říkali motorka zabralo snad ještě víc času. Potřebujeme ji jen na půl dne, ale níž, než na 80 000 dongů se nedostaneme. Pořád levnější, než taxi. Začínám být z těchle dohadů o cenách dost otrávená. Až tak, že se mi ani nechce na vyhlídku. Navíc poprchává a je jasný, že z výhledu nic nebude. Díky Lence se ale vzmůžu a po kafíčku vyrážíme. U vstupu bába co chce 50 000. Jenže my jsme si předtím přečetly, že je to za 20 000. Prostě to pálí od oka a doufá, že to vyjde. U nás má ovšem smůlu, už si nehodláme nechat líbit další natahování. Po strmém stoupání, kde málem necháváme plíce se před náma otevírá naprosto boží výhled na Ha Long bay. Ještě že jsem se sem díky Lence dokopala. Jsem pyšná na svůj výkon a zaplavená pocity štěstí, že jsem tu. Říkám si, že všechny ty útrapy za tohle prostě stojí.

Vietnam - Ha Long bay

Vracíme motorku, jedeme na autobusák a do Hanoje. Těšíme se na náš ověřený Chien hostel, kde dostaneme dobrou snídani, pivo zadarmo, milé úsměvy a žádné podvody. Kdo by to byl řekl, že se jednou budu těšit do hostelu. Cesta autobusem trvá šest hodin namísto slíbených dvou. Na autobusáku v Hanoji se na nás klasicky vrhají taxikáři. Nemáme v úmyslu je využívat, ale když už, tak se aspoň ptáme na cenu. Ta odpovídá tomu, jak vypadáme...bílé, s bágly a unavené výrazy ve tváři. Už mě nebaví, jak z nás pořád dělají dementy a tak jednoho z taxikářů upozorním na fakt, že na autě má za kilometr napsanou poloviční cenu. Začne se mi smát do ksichtu, máchat přede mnou rukama a "no taxameter ha ha". Jsem hodně klidnej člověk a jen tak se nerozčílím. Zvlášť po šesti měsících v Asii. Ale když se to v člověku nakupí...posílám ho do prdele se slovy, že nesnáším jejich zasraný podvody na turistech. Beru bágl a mizím. Za chvíli přijde Lenka, že stáhnul cenu o 100 tisíc. No vida. Nakonec najdeme wi-fi, voláme Grab a jedeme za poloviční cenu. K dovršení veškerý smůly nestíháme pivo zadarmo na hostelu! To je asi největší tragédie, co se nám mohla přihodit. 

Máme před sebou posledních pár společných dní a řešíme, kam dál. Možností je víc, takže to rozsekneme až zítra na autobusáku. No plan is best plan. Jaká byla naše poslední destinace a kolikrát nás tam zas někdo ojebal, se dozvíte příště.

Další fotky a video z cesty Vietnamem na facebooku Na cestách za sny.

Předem díky za komentáře, lajky, sdílení a vaši podporu :-)

You Might Also Like

0 komentářů